Šestadvacetiletá Olga Láterová z Jihlavy byla v únoru roku 2010 nezaměstnaná a přemýšlela o tom, jak naložit se svým životem dále. Olga se chtěla hlavně naučit anglicky a zjistit, jaký je život v zahraničí. Její kamarádka z Jihlavy vyjela díky občanskému sdružení Hodina H z Pelhřimova na krátkodobou Evropskou dobrovolnou službu programu Mládež v akci ve Španělsku. Tak se i Olga spojila s Hodinou H a pak úspěšně odjela do Rumunska.

Proč se Olga rozhodla stát se dobrovolnicí Evropské dobrovolné služby (EDS) programu Mládež v akci? „Byla to nejrychlejší cesta, jak odjet do zahraničí a nic neplatit,“ odpověděla Olga. „Strávila jsem 9 měsíců v Rumunsku v Craiove. Náš projekt byl zaměřený na romskou komunitu, jak je začlenit do společnosti. Naším úkolem bylo přimět děti chodit do školy. Hráli jsme s nimi různé hry, učili je o evropské geografii a také o tom, jak se k sobě vzájemně chovat. To znamenalo, že v konečné fázi jsme byli důvodem, proč chodili do školy.“ Tak Olga představila projekt, na kterém v Rumunsku pracovala.

Pak už ve vyprávění pokračovala sama. „Dohromady nás bylo 8 dobrovolníků z celé Evropy (Itálie, Litva, Švédsko, Norsko…). Bydlela jsem s jedním Švédem a jedním Italem a mohu říci, že bylo hodně zajímavé pozorovat chování a zvyky lidí z opačného koutu Evropy. Samozřejmě, že já jsem zastupovala ten střed Evropy.“


Jaké bylo zabydlet se v jiné zemi, najít si kamarády a začlenit se do místní komunity? To Olga hodnotí následovně. „Zabydlet se nebylo tak těžké, protože jsem měla dva úžasné spolubydlící. Další dobrovolníci byli moji kamarádi. Jinak postupem času jsme měli i rumunské kamarády. Hodně lidí ocenilo, že mohou mluvit anglicky. Tuto kapitolu hodnotím tedy jako bezproblémovou,“ vysvětlila nám Olga.

Delší dobu mimo domov musí člověku určitě něco chybět. Olga se chytla slova a následně otázala: „Vůbec mi nechyběla Jihlava. Ze začátku mi chyběli hlavně rodiče, takové to teplo domova. Především první měsíc. Nejvíc mi pak chybělo asi naše jídlo. Rumunské jídlo je dost tučné a pořád jí maso. Dále jsem postrádala český způsob práce, chci říci, české pořekadlo: Včera bylo pozdě. Myslím si, že to je pro práci dost podstatná věta a v Rumunsku to bylo naopak. Rumunskou situaci může nastínit věta: Není kam spěchat, máme dost času. Konkrétní případ, který jsem zažila – povolení hrát fotbal na fotbalovém hřišti trvalo měsíc.  Ještě něco k počasí. Vysočina mi chyběla hlavně počasím. Během léta tam bylo přes 40 stupňů., to teda bylo. Ven jsem mohla jít až tak o půlnoci, kdy teplota byla tak 35. Jinak ne, mně chyběla Praha, protože jsem tam bydlela 2 roky před odjezdem do Rumunska.“

Další otázka zní: „Jak hodnotíte EDS? Co přinesla konkrétně Vám?“ „Co mi dala EDS? Jela jsem tam s tím, že se chci naučit anglicky a to, jestli přijde něco víc, to jsem brala pouze jako případnou třešničku na dortu. A přišlo toho mnohem víc. V první řadě jsem se docela slušně naučila anglicky. Během EDS máte spoustu školení, setkání a tam mluvit anglicky musíte. Takže vám ani nic jiného nezbývá. Dál jsem poznala své slabé a silné stránky. V čem jsem dobrá a na čem musím ještě zapracovat. Konečně jsem si uvědomila, co chci v životě dělat, kam chci, aby se můj život ubíral. Naučila jsem se spoléhat pouze na sebe sama. A samozřejmě jsem také poznala novou zemi, její kulturu a mnoho nových lidí z celého světa. Našla jsem přátelé, kteří jimi zůstanou na celý život, protože jsme společně prožili něco, co se nebude opakovat. A to nás spojuje.“


Krátkým sdělením Olga reagovala na otázku týkající se pocitů po návratu zpět do České republiky. „Moje pocity po návratu vystihuje věta: Nic se tady nezměnilo, jen já jsem se změnila.“

Poslední otázka je před námi. „Máte doporučení pro mladé lidi, kteří si přečtou tento článek?“ Bývalá rumunská dobrovolnice uzavírá náš rozhovor odpovědí: „EDS doporučuji každému. V Rumunsku jsem zažila jedny z nejlepších chvil mého života a navíc jsem byla v ne zrovna moc vyhledávané destinaci v Craiove (což je jedno z nejošklivějších měst, jaké jsem kdy viděla) a moje hostující organizace nepatřila zrovna k nejlepším.“

Vzkaz od Olgy zní: „Do you want to discover yourself? Make EVS!“
Děkujeme za rozhovor, přejeme mnoho úspěchů do budoucna a věříme, že jsme tímto článek pozvedli zvědavost ohledně EDS a případně i motivaci k ní.