Národní centrum podpory transformace sociálních služeb uspořádalo v Pelhřimově kulatý stůl, na kterém odborníci se zástupci měst a obcí diskutovali o smyslu a účelu změn, které umožní přechod klientů Domova Jeřabina v Těchobuzi ze života na zámku do bydlení v rodinných domech v obcích a ve městech na Pelhřimovsku. Setkání u kulatého stolu bylo věnováno řadě témat souvisejících s procesem transformace.
Diskutovalo se o tom, co znamená život v ústavu, o právech lidí s postižením na přirozený život, o zkušenostech se soužitím s lidmi s mentálním postižením v obci, o konkrétních plánovaných změnách, o komunikaci s budoucími sousedy i o tom, s jakými obavami jsou uskutečňované změny spojovány.
Petr Krčál, radní Kraje Vysočina pro sociální oblast, vysvětlil motivy k zařazení Domova Jeřabina do transformace: „Není přirozené, aby v jednom objektu žilo pohromadě svůj každodenní život sedmdesát lidí, zkuste si to představit. Lidé se tam dostali například proto, že už rodiče z důvodu věku péči nezvládali, byli tak odtrženi od své rodiny, odešli z místa, kde velkou část života žili, do zámku ve vzdálené vesnici, ze které je všude daleko. Jiná možnost nebyla.“
Konkrétní představu plánovaných změn představila ředitelka Domova Jeřabina Simona Tomanová. „Transformací umožníme našim klientům žít podobně, jako žijeme my ostatní. Budou bydlet v malých domácnostech v rodinných domech, budou chodit do zaměstnání, do terapeutických dílen nebo do stacionáře, které také vybudujeme, a budou využívat běžně dostupné služby ve městě.“ „I v nových službách bude nadále zajištěna podpora personálu dle potřeb klientů,“ dodala Tereza Kloučková z Ministerstva práce a sociálních věcí, „navíc se nově budované služby stanou do budoucna přijatelnější a hlavně dostupnější alternativou pro rodiny, které o své blízké s postižením pečují doma.
Pozvaní hosté se shodli na tom, že je důležité především vysvětlovat a ukazovat, že lidé s mentálním postižením mohou žít a hlavně už dávno žijí mezi námi a není důvod se soužití s nimi bát. K tomu uvedl renomovaný psychiatr Jaroslav Max Kašparů: „Při komunikaci s lidmi je třeba především vyzdvihnout pozitiva, která proces přináší. Budou mezi námi žít lidé, kteří jsou velmi slušní, třikrát nás pozdraví, nabídnou pomoc. Například z pohledu statistických údajů je počet spáchaných trestných činů mezi lidmi s mentálním postižením ve srovnání s běžnou společností minimální. Nabízí se spíš otázka: není diskriminací, když tzv. normální společnost nechce přijmout člověka s postižením?“ Na téma reagovala také Alena Váňová, předsedkyně občanského sdružení Zvoneček: „Jako máma mentálně postiženého kluka celý život bojuji s tím, aby mohl žít jako my ostatní. Pořád mi říkali – dejte ho do ústavu, dejte ho pryč.“ Ředitelka Domova bez zámku v Náměšti nad Oslavou Alena Brožková k tomu doplnila: „Konečně budeme mít důstojné bydlení a kvalitní služby pro rodiny, které celý život o své blízké pečovali a pro které byla představa života jejich dítěte v ústavu noční můrou.“
Hovořilo se také o obavách budoucích sousedů. „Strach vyrůstá z neznámého, co si lidé neumí představit, toho se bojí.“ zaznělo mimo jiné v diskuzi. Vladimír Měrka, starosta Náměště nad Oslavou, se podělil o zkušenosti se soužitím s klienty Domova bez zámku, kteří už ve městě bydlí jako běžní sousedé: „Vlastně mě překvapilo, že jsem za celou dobu neřešil jediný problém, jedinou stížnost a že vše proběhlo bez problémů. Potkáváme se ve městě, pozdravíme se, prohodíme pár slov. Přijeďte se podívat, jak se daří naplňovat sen o spolužití s lidmi, kteří neměli tolik štěstí jako my ostatní.“
Informace pro gurmány a milovníky jídla na Vysočině - Vysočinachutná
Praha a okolí plné novinek a aktuálních informací
