Předseda Komise pro informatiku a Smart region Rady Kraje Vysočina Jiří Pokorný patřil mezi tři šťastlivce z Evropy, kteří se zúčastnili konference eGovernment development 2017 na Taiwanu. Zastupoval tam Kraj Vysočina, s nímž Taiwanci navázali dlouholetou spolupráci. Jaké dojmy si přivezl, na to se Jiřího Pokorného v rozhovoru vyptal Jaroslav Drahoš.
Rozlohou je Taiwan zhruba poloviční než Česká republika. Žije tam ale přes 20 milionů obyvatel, a to zhruba na 20 procentech území. Zbytek ostrova patří horám a lesům.
Foto: archiv Jiřího Pokorného
Od kdy Kraj Vysočina spolupracuje s Taiwanem a jak spolupráce začala?
Od roku 2008, kdy taiwanská firma ukázala na veletrhu své řešení. Tehdy se to týkalo informačního systému elektronických objednávek pro nemocnice. Kraj návrh zaujal a postupně se začala rozvíjet spolupráce až na dnešní úroveň.
Než se přesuneme na Taiwan, řeknete nám nějaké příklady nynější spolupráce?
V tuto chvíli běží tři projekty. Jeden je objednávací systém v nemocnicích, druhý projekt je navigační systém pro cestovní ruch a třetí je spojen se SPŠ Třebíč, kde je vybudován jakýsi pilotní systém správy a řízení energetické náročnosti budovy, získávání a měření energií atd.
Nyní už se přesuneme na Taiwan a nejprve se zaměříme na dopravu na kolejích. Popište nám prosím vlaky.
U klasických vlaků asi není nic zvláštního. Inspirovat by nás však mohly jejich rychlovlaky, které se v poslední době řeší i v ČR. Dráha jejich rychlovlaků je dlouhá 350 kilometrů a má několik zastávek, přesto však čas strávený na zastávkách, je velmi krátký. Rychlovlaky se zde pohybují rychlostí až 300 km/h. Propojuje severní a jižní část a významná průmyslová centra. Zastavuje zhruba každých deset minut. Diskuze o tom, zda bude zastavovat jenom jednou, se vůbec nevedla. Zde šlo od začátku o propojení důležitých center. Aby dráha fungovala co nejefektivněji, má svoje koleje, vlaky i nástupiště. Je to samozřejmě mimo běžnou síť. Nástupiště je rozděleno na jednotlivé vagóny a sekce a očíslováno tak, aby cestující poznal, k jakým sedačkám se na tomto místě nastupuje. Každý tedy podle své místenky ví, kde má stát. Vlak zastavuje opravdu přesně, a nedochází tedy k žádnému tlačení a hemžení na nástupišti. Vagóny jsou stejně zaplněné, což brání vzniku zbytečných zmatkům. Celý výstup a nástup trvá tři minuty. Na nic se nečeká, nic se neřeší a vlak přijede a odjede včas.
Jak tam funguje metro? Jsou nějaké rozdíly ve srovnání s tím pražským?
Rozdílů je hned několik. Nejprve si musíme uvědomit, že oni berou metro za službu, která musí být poskytnuta všem lidem. Musí být dostupná, levná atd. Metro má obrovská depa a jsou schopni vyřešit problémy během několika minut. Jezdí tam dva druhy vlaků, Siemens a Kawasaki. Tím, že mají dva druhy provozovatele, nejsou v rukou monopolu, ale mají zdravou konkurenci. Mají obrovské sklady náhradních dílů, a tak nehrozí, že by se na nějaké náhradní díly dlouho čekalo. Jinak celá nástupiště bývají zasklená a otvírají se až při přijetí vlaku. V Taiwanu jsou také zatíženi na to, že všude malují nějaké zóny, a to platí i v metru. Mají tam třeba zónu pro bezpečné stání a čekání. Je to zóna, která je střežena ze všech stran kamerami. Pokud se tedy třeba v noci někdo necítí bezpečně, tak si tam stoupne. Nejenže při jakémkoliv napadení je díky neustálé kontrole kamer na místě okamžitě bezpečnostní služba metra, ale provinilec dostane i vyšší trest, jelikož v těchto zónách jsou tresty mnohem přísnější. Metro má i své zóny pro matky s kočárky a jiné vychytávky. Metro je zde bráno jako seriózní doprava a je zde až neuvěřitelně čisto, což u nás také vždy nebývá. Všude funguje wifi, nejen na nástupištích, ale i ve vlacích. Není tam nic neobvyklého setkat se ve stanicích s nabíjecími stolky, kde je možné dobít při čekání mobil. Je u toho vždy i nějaký automat, takže si můžete dát při čekání na vlak třeba kávu a ještě dobíjet telefon.
Ostatní doprava, bezpečnost a platební karta
Jak vypadá doprava ve velkých městech?
Mimo metra, MHD a automobily obecně se zde samozřejmě setkáte s velkým množstvím mopedů, ale překvapivě je zde i obrovské množství taxíků. Hlavní tahy mají pět nebo šest pruhů, které vedou přes celé město. Kupodivu, přes to obrovské množství aut a lidí zde nevznikají zácpy. Všechna velká města jsou propojena dálnicemi, a jakmile se dostanete na okraj města, můžete hned pokračovat dál. Také u velkých křižovatek nejsou nic neobvyklého nadchody do čtverce, tedy nad všemi silnicemi. Tím je zabezpečena nejen rychlost, ale i bezpečnost.
Jak funguje organizace dopravy?
Mají tam inteligentní systém řízení semaforu, který se dynamicky mění v závislosti na čase a intenzitě provozu. To znamená, že na různých tazích svítí zelená a červená různě dlouho, podle toho, jak je zacpaný provoz. Srozumitelně řečeno, pokud se někde začne dělat kolona, tak automatickým systém přenastaví semafory tak, aby uvolnily průjezd a nezačaly se dělat zbytečné několikahodinové fronty kvůli tomu, že by to tam někdo nepustil. Zároveň tam existuje i varianta řízení dopravy dispečinkem, který neustále vše kontroluje. Pokud cítí potřebu zasáhnout ručně do systému a uvolnit nějakou trasu, třeba při puštění sanitky, nebo pokud jede nějaká důležitá zahraniční návštěva, pozamyká semafory a umožní tomuto subjektu projet.
Jak jste vnímal policii ve městech?
Je to až zvláštní, ale policii jsem vídával velmi sporadicky. Především na velmi frekventovaných uzlech nebo na místech, kde hrozilo nějaké nebezpečí. Musíme si uvědomit, že mnoho míst je monitorovaných, a proto není problém řešit zásah policie až v potřebnou dobu.
Jaká je povolená rychlost na dálnicích?
Dálnice v Taiwanu mají také na rozdíl od ČR několik odlišností. Povolená rychlost je podobná, ovšem udělali tam jednu zásadní změnu. Díky monitoringu zjistili, jak se jezdí na dálnicích, a našli úseky, kde se pravidelně překračuje rychlost. V místech, kde zjistili, že se přes nedodržování rychlosti nehodovost nezvýšila, udělali radikální změny. Nečekejte, že by tam postavili radary na kontrolu, jak by se postupovalo u nás, ale prostě zvýšili maximální povolenou rychlost. V ČR jsme schopni teoreticky udělat analýzu, ale rozhodně nebude výsledkem zvýšení rychlosti. Musíme si však uvědomit, že jejich přístup k životu je trochu jiný. Není tak agresivní a bezohledný jak zde a lidé za volantem, ale i obecně, se tam chovají trochu jinak.
Taiwan je zemí mnoha moderních technologií, jistě proto stojí za to pozastavit se i nad tím, jak u nich funguje jejich největší platební karta a co je v ní vše zahrnuto.
Tato karta se jmenuje EasyCard. Vlastní ji hromadná většina obyvatel. Je to jednoduchá předplacená karta, díky které může člověk využívat dopravu, tedy metro, autobusy, taxi, ale i půjčovnu kol a jiné. Dále se do toho zapojují některé obchody plus služby typu kultury a zábavy. Tedy divadla, kina, muzea atd. Obecně je to postaveno tak, že kdo se do tohoto systému zapojí, může ho využívat. Je to tam velmi populární. Funguje to dokonce tak, že se používá v některých podnicích jako karta pro docházkové systémy. Zaměstnanec ji tedy používá při příchodu a odchodu do zaměstnání. Díky velké popularitě této karty je vše postaveno tak, že město nabídne podnikům tuto kartu a třeba jim umožní i poskytovat ji s jejich vlastním logem. Tímto město získává dobrého sponzora, který pomáhá s rozpočtem a chodem této karty. Jinak kartu můžete dobít na všech místech, kde se prodává, a těch míst je opravdu nespočitatelně. Díky této kartě zaměstnavatel může získat informace, kde jeho zaměstnanec kartu nejvíce využívá, a při odměnách nebo různých přáních je pak může motivovat a darovat jim to, co pravděpodobně využijí. Lidé tam narušení vlastního soukromí a monitorování moc neřeší.
Školství, stravování a ovzduší
Je na Taiwanu něco zajímavého i ve školství?
Stát zde samozřejmě vzdělávání a výchovu velmi podporuje. Já sám bych se pozastavil u systému vysokých škol, kde podporuje zjednodušeně řečeno „vývoz taiwanských hodnot“. Existuje zde systém bonusů, kdy ročně několik desítek tisíc zahraničních studentů dostane stipendium. Vláda se o ně postará, a student se dostane do zahraničního programu. Těch programů jsou tam řádově desítky. Student má zajištěno zadarmo jak školné, tak ubytování a stravu. Výuka je v angličtině s tím, že je tam povinná výuka čínštiny, jakoby podpora národních hodnot. Pro stát to má dva velké bonusy. Buď tam ten člověk zůstane a oni získají vysokoškolsky vzdělaného člověka pomáhajícího rozvoji společnosti, nebo odjede, ale vytváří pozitivní propagaci tohoto státu. Ještě bych podotkl něco k docházce. Studovat tam není stejné jako v případě většiny evropských škol. Pokud se člověk do programu dostane, je povinen do té školy chodit, není to jak u nás, že studenti chodí do školy, jak se jim zachce. Tam by přišli o stipendium.
Jak mohou studenti trávit volný čas?
Není nic neobvyklého, že mají na vysokých školách zázemí pro sportování, včetně třeba atletických drah nebo bazénů. Vše berou jako standard, a to přesto, že sami neplavou a bazény jsou určeny spíše zahraničním studentům. Díky nočnímu životu na Taiwanu jsou tato sportoviště otevřena bez časového omezení, tedy nonstop. Musíme si uvědomit, že se tam téměř nepije alkohol a nemusí se tedy bát nějakého znehodnocení vandalismem.
Uznává náš stát tyto školy, respektive tituly?
Jak který, ne všechny. My zde máme systém uznávání diplomu relativně jednoduchý v rámci EU, ale co se týká dalšího zahraničí, musí se jednat o konkrétní akreditované programy. Existuje i varianta, kdy konkrétní univerzity v Česku mají partnerství s univerzitami na Taiwanu a vzájemně si uznávají tituly. Je proto potřeba vše zjistit na začátku, než se student do tohoto programu přihlásí.
Jak zde vypadá obchod a stravování?
Funguje tu systém night market, tedy noční nakupování. Je zde zavedena kultura společného stravování. V mnoha bytech nemají ani kuchyně a vůbec nevaří. Není nic neobvyklého, že lidé se doma nasnídají, oběd mají v zaměstnání a večeří ve městě. Každý večer bývají ulice zaplněny mnoha stánky a obyvatelé měst jsou zvyklí jíst venku. Základní jídla se pohybují mezi 50 a 70 taiwanskými dolary. Jeden NTD se v přepočtu pohybuje kolem 80 haléřů. Nabídka pokrmů je velmi pestrá. Přívod elektřiny do stánků také není problém. Spousta domů má vyvedenu elektřinu a vodu na fasády.
Zaznamenal jste nějaké problémy s ovzduším?
Ano. Existuje tam to, co vídáme v dokumentech. Určitá skupina obyvatel dnes nosí roušky. Musíme si uvědomit, že je to i stát mopedů. Spousta lidí jezdí i bez helem. Není nic neobvyklého, že maminka má jedno děcko na nádrži, druhé za sebou a švihá si to po městě. Přesycenost automobilové dopravy také ovzduší nepřidá. Dále si musíme uvědomit, že tento stát patří do území častých monzunových dešťů, kde téměř každý den aspoň trochu poprchává a to má vliv nejen na ovzduší, ale také třeba na fasády domů, které po několika málo letech změní podobu z nového na klasické zašedlé stavení.
Turistika, kultura a myšlení obyvatel
Jaká je zde příroda z pohledu turisty?
Příroda je nádherná. Do Taiwanu necestuje moc zahraničních turistů, už kvůli neujasněným vztahům s Čínou. Zdejší obyvatelé žijí především ve městech, i když ne samozřejmě všichni, a o to víc je zde příroda nádherná a netknutá. Nejen krásné lesy, ale i moře a pláže. Jak už jsem podotýkal, Taiwanci neplavou. Proto jsou pláže pro zahraniční turisty krásně čisté, ale i prázdné a nikde se nemusí tlačit. Je zajímavostí, že některé pláže mají zóny. Návštěvníci, kteří chtějí vstoupit do zóny pro plavání, musí podepsat prohlášení, že umí plavat. Někdy ani to nestačí a dostanou plovací vestu. Teprve potom můžou do zóny vstoupit.
Turisty jistě bude zajímat, jak přistupují ke kulturním hodnotám?
Pojetí národního dědictví je tam také postaveno trochu jinak než u nás. Třeba Národní palácové muzeum je plné unikátních památek, primárně z bývalého zakázaného města. Návštěvníci zde mohou vidět velkou část původních císařských sbírek. Uvádí se, že toto muzeum patří mezi TOP 5 všech světových muzeí.
K dalším zajímavým vlastnostem tohoto státu jistě patří posedlost evropským uměním. Za zhlédnutí stojí třeba muzeum v Chimei, kde najdete unikátní sbírky evropského malířství, sochařství a dalšího umění. Je to nejrozsáhlejší sbírka v Asii. Exponáty se Taiwanci snaží udržovat v podobě, jakou měly při svém vzniku, vše tedy upravují tak, jako by díla byla nová, a nedají znát stopy času.
Jaké jsou Taiwanci povahy?
Jsou velmi pohostinný národ. Cizinců si velmi váží, mají je rádi a snaží se pomoci. Patří to k jejich myšlení a ukazování se světu. Je to dáno jejich hostitelskou kulturou. Jsou velmi přátelští, vstřícní, nápomocní, ale na opravdové přátelství si člověk musí počkat. V tomhle směru si drží odstup. Není to nějaký jejich systém masky, ale prostě se vnitřně otevírají později. O svém soukromí hovoří dlouho opatrně.
V čem je podle vás Taiwan ještě hodně odlišný, ve srovnání s evropským způsobem života?
Z našeho pohledu bychom řekli, čím větší kýč, tím je to u nich větší bomba. Všude spousta lampionů a zlatých prasátek. Například, když jsme jeli v autobuse pro zahraniční delegaci, byl plný záclonek se střapečky a houpajících se, blikajících světýlek.
Dále je tam kultura gamblerů. Všude tam jsou mraky heren, a dokonce i herny pro děti. Není nic neobvyklého, že je na tržnici třeba padesát automatů na plyšáky vedle sebe. Děti tam hází peníze stále dokola a sbírají plyšáky. Rodiče nad dětmi stojí a podporují je. Ale musíme vzít v úvahu jejich styl uvažování, díky němuž závislost tolik nehrozí. Nehrají pro peníze, ale pro zábavu.
Dále jistě stojí za připomenutí, že píší odshora dolů a zprava doleva, ale co je psané v angličtině už píší zleva doprava. Většina nápisů je psána nejen čínsky, ale i anglicky.