Epidemie 21. století - tak se někdy hovoří o cukrovce neboli diabetu. Nejde přitom bohužel o nadsázku - už nyní se s diabetem v České republice léčí přes 800 tisíc lidí. Větu „Máte cukrovku“ každý rok slyší z úst lékaře kolem 16 000 nových pacientů. V diabetologické ambulanci v nemocnici v Novém Městě na Moravě, což je největší diabetologická ambulance v okrese Žďár nad Sázavou, je v současnosti léčeno zhruba 2 400 pacientů s diabetem a každoročně přibývá až 100 dalších. Téměř vždy se jedná o diabetes 2. typu.  Málo pohybu, obezita, nepravidelné jídlo, nadměrný stres – to vše jsou hlavní faktory ovlivňující masivní nárůst tohoto onemocnění.

Napodobit způsob, jakým zdravý lidský organismus hospodaří s glukózou (jednoduchým cukrem), je velmi obtížné. Aby cukr mohl vstoupit do buňky, je zapotřebí inzulin. Jeho produkce stoupá po každém jídle, klesá při každé fyzické námaze – a to velmi rychle, aby ho bylo vždy přesně takové množství, jaké v danou chvíli tělo potřebuje. U pacientů s diabetem jsou tyto pochody narušeny. Buď inzulin chybí úplně (jako je tomu u diabetu 1. typu), anebo jsou buňky vůči němu rezistentní – necitlivé (u mnohem častějšího diabetu 2. typu). Diabetici 2. typu zpočátku mají inzulinu dost, ale jejich tělo na něj neodpovídá tak, jak by mělo. Cukrovka je chronické, postupující onemocnění, a tak rovněž u těchto nemocných pomalu dochází k zániku buněk, které inzulin tvoří. Začít léčbu inzulinem je tedy často nutné i u nich. Nyní je v České republice tímto lékem léčeno přes 200 000 lidí a rychle přibývají. Je to dáno i tím, jak roste počet diabetiků. Rozhodně neplatí, že inzulin je poslední možností, když už všechno selhalo. Lékaři nyní nečekají a nasazují ho mnohem dříve v průběhu onemocnění.

V dějinách medicíny zřejmě nenajdeme jasnější přelomový bod než je 14. leden 1922. Bod, od kterého se změnil osud milionů pacientů, Leonard Thompson se tenkrát stal prvním člověkem, který dostal inzulin. Tehdy čtrnáctiletý chlapec byl v tu chvíli na pokraji smrti a lékaři jeho stavu jen bezmocně přihlíželi. Díky léčbě inzulinem žil dalších třináct let. Bez léku by to bylo maximálně několik hodin, možná dní. U objevu život zachraňujícího inzulinu stáli Charles Best a Frederick Banting, a právě na datum narození druhého z nich - 14. listopadu - se slaví Světový den diabetu. Už v roce 1923 byli takto léčeni i čeští pacienti – první injekci inzulinu českému nemocnému podal profesor Ladislav Syllaba v pražské všeobecné nemocnici.

To, že inzulin zachraňuje životy, platí dodnes. Za necelé století došlo v této oblasti medicíny k obrovskému vývoji. Nejprve byl inzulin extrahován ze psí slinivky. Další dlouhé roky byly jeho hlavním zdrojem slinivky jatečních zvířat. Proto se mu také říkalo zvířecí inzulin. Efekt této látky se zpočátku lišil lahvičku od lahvičky podle toho, jak se jej zrovna podařilo vyčistit. Imunitní systém na něj často reagoval tvorbou protilátek. Dalším stupněm je inzulin humánní (tedy lidský), kdy se do buňky bakterie či kvasinky dodá genetická informace o struktuře inzulinu. Na základě této informace je buňka schopna posléze inzulin vyrobit. Tento inzulin má zcela stejnou strukturu jako inzulin lidský. Problém je jeho podání. Při jeho píchnutí do podkoží má účinek odlišný od inzulinu vyráběného zdravou slinivkou a dodávaného přímo do krevního oběhu. Zatím poslední krok na této cestě představují tzv. inzulinová analoga - to už jsou biosynteticky připravené molekuly inzulinu, kdy je drobnou změnou jeho původní struktury dosaženo dalších pozitivních vlastností. Dělí se mimo jiné podle délky účinku.

Krátkodobě působící inzulinová analoga – ta se podávají 10–15 minut před hlavními jídly a účinkují hlavně na glykemii po jídle. Dlouhodobě působící inzulinová analoga – ta se podávají jednou denně, nejčastěji večer. „Dlouhodobě působící analoga jsou schopna udržet po celých 24 hodin stabilní hladinu inzulinu, takzvanou bazální hladinu. Zajišťují normální glykemii ráno na lačno. Cílem podávání inzulinových analog je napodobit funkci zdravé slinivky, která zhruba polovinu denní dávky inzulinu produkuje před jídly a druhou polovinu rozloží na celých 24 hodin. Podání inzulinových analog prokazatelně snižuje riziko nízké hladiny krevního cukru - hypoglykemie, snižuje přírůstky na hmotnosti pacientů, umožňuje větší volnost pacientů,“ říká Klára Snášelová, lékařka Diabetologické ambulance Nemocnice Nové Město na Moravě.

Dlouhodobě vysoká hladina krevního cukru ohrožuje pacienta diabetickými komplikacemi jako ztráta zraku, selhání ledvin nebo i takových katastrof jako mozkové mrtvice či infarktu myokardu. „Léčba diabetika je chůze po tenkém ledě, na jedné straně vysoké glykemie s rizikem komplikací a na druhé straně nízké hladiny glykemie – hypoglykemie. Ta je pro pacienty velmi nepříjemný zážitek a může je ohrozit i na životě. Léčba inzulinem je jednoznačně nejúčinnější ve smyslu zlepšení dlouhodobé kompenzace diabetu, nicméně s sebou nese i riziko hypoglykemií. Inzulinová analoga jsou však vyvinuta tak, aby toto riziko bylo minimální,“ dodává doktorka Snášelová.

Vše nasvědčuje tomu, že s využitím moderních možností terapie nemusí být délka života u diabetika zásadně zkrácena - podmínkou ovšem je, aby se pacient stal expertem na své vlastní onemocnění a aktivně se podílel na své léčbě. Pokud bude chodit do ordinace s přístupem „Doktore, tak mě tady máte, dělejte, co umíte“, výsledek léčby nikdy nebude optimální.

Informace o novinkách v léčbě, životě s diabetem 2. typu, včetně poradny lékařů a nutriční kalkulačky pro sestavení jídelníčku lze najít na webových stránkách www.lecbacukrovky.cz.

Vysočina plná novinek a aktuálních informací

Úspory energie sledujte na EnergyTV